Dálkové partnerské vztahy jsou něco, co se v posledních letech stává stále oblíbenějším a oblíbenějším. Tento jev souvisí se stále se prohlubující a zefektivňující se globalizací na poli cestování, ale také v oblasti rozvoje IT technologií, zejména dostupnosti sociálních sítí. Mladí lidé si jsou schopni býti prostřednictvím sociálních sítí dnes mnohem blíže. Není na tom žádná věda. Třeba máte dálkový vztah, kdy se se svým partnerem vidíte jen párkrát za měsíc, ale díky platformám jako je facebook nebo instagram a prostřednictvím možnosti uskutečnit videohovor, se můžete vidět klidně každý den. Co nemůže technologie doposud nahradit je fyzický kontakt (alespoň zatím). Jak tedy vztah zachovat zdravý i na větší vzdálenosti než je sousední město nebo okres?
Kde může být problém?
I přes možnosti efektivního cestování, které se nám ve 21.století nabízejí, musí člověk počítat s dalšími faktory jako jsou studijní nebo pracovní (nebo jiné) povinnosti. Práce, popřípadě škola a další povinnosti mohou pěkně komplikovat společně strávený čas. Je sice pěkné, že se za partnerem dostanu z Prahy do Vídně v řádu několika hodin, ale pokud mám možnost tuto cestu naplánovat jednou nebo dvakrát do měsíce a navíc jen na dva dny, z důvodu dalších povinností nebo finanční náročnosti, moc mi nepomůže, že si mohu vybrat z pohádkového portfólia možností cestování. Je tedy důležité střízlivě vzít v úvahu reálně strávený čas s drahou polovičkou. Technologie sice mohou částečně nahradit osobní kontakt, ale nikdy to není stejné, jako vnímat druhého a jeho vlastní prostředí všemi pěti smysly. U méně důvěřivých jedinců také mohou nastat útrapy týkající se pocitů neodůvodněné žárlivosti, neboť člověk přirozeně má ve zvyku nad věcmi moc přemýšlet, což často končí negativními scénáři.
Pouštět se do toho?
Lidé jsou různí. Někteří vztah na dálku odmítají, ač to ani nezkusili, jiní jsou mu otevření za určitých podmínek a jiní jej vítají s rozevřenou náručí. Nejdravějším názorem, který zde můžeme najít je ten týkající se „za určitých podmínek\’\‘. Ti, kteří takový vztah nechtějí, s těmi nic neuděláte. Naopak ti, kteří jej bezpodmínečně vítají, k těm je radno přistupovat obezřetně, neboť takový bezpodmínečný vztah na dálku může zavánět postranními úmysly a nikdy nevíte, zda takových dálkařů nemá hned pět! Na druhou stranu, vztah s jistými pravidly má potenciál uspět. Je třeba si vyjasnit, co takový vztah obnáší, zda se bude jednat o vážný vztah nebo volný vztah, kdy se partneři mají právo scházet i například s jinými lidmi. Nejčastější podmínkou u vážného vztahu na dálku bývá jeho časové omezení, kdy se jedná o přechodný stav. Praktický příkladem může být pár, kdy se jeden z partnerů přestěhuje do ciziny, kde má již zajištěnou práci a druhý partner se má přistěhovat během půl roku – roku, než například dokončí školu nebo se doučí jazyk. Zvláštní kategorií byly v poslední době vztahy, které i přes relativní blízkost (v rámci krajů) byly omezeny z důvodu opatření, která se týkaly omezení cestování během covid pandemie, ale je nutno podotknout, že se zde jednalo o neovlivnitelné faktory, které naštěstí neměly dlouhou dobu trvání a hned několik párů si zároveň mohlo (nebo spíše muselo) vyzkoušet, jaký takový vztah na dálku je.
Stejně tak, jako se může blízký vztah rozbít, tak i dálkový vztah může vzkvétat. Záleží tak na míře obou partnerů stejně, jaký pohled mají na věc a na budoucnost takového vztahu. Aby to mohlo fungovat, tak je nejdůležitější mít v takový svazek důvěru (ideálně také ucelenou vizi budoucnosti, je-li to možné pro konkrétní případ) a hlavním klíčem, jak už tak bývá, je komunikace.