Rubrika: Věda

Do přírodních věd řadíme biologii, chemii, matematiku a fyziku. A co si budeme povídat, u většiny dětí tyto předměty nepatří mezi ty oblíbené. Přitom právě v těchto předmětech se můžou dozvědět spoustu zajímavých informací. Ale většinou jejich výuku berou jako nudný výklad učitele. Existuje ale přeci spousta učebních pomůcek, které můžou vyučovací hodinu udělat zajímavější a pro děti tím pádem snáze chápavější a zároveň je to zaujme a mají chuť se dozvědět více. Když učivo baví, lépe se i pamatuje. To je rovnice, která prostě funguje! Vyzkoušet si vědu v praxi, než stále nudná teorie. To je to, co je vhodné, prospěšné a děti to uvítají. 

Většinou ale v hodinách není dostatek prostoru na časté experimentování a oživování výuky. Učitelé mají také určité nařízené osnovy, které musí dodržet a to pak není vůbec jednoduché skloubit, i kdyby sebevíc chtěli. Takže doma máte dítě, které je unavené z věcných čísel, vzorců, pojmů, dlouhých výkladů a tak dále. Ale co s tím? Jde vůbec zařídit, z pozice rodiče, aby se dítě přírodní vědy učilo rádo? Ano! V Praze totiž existuje dětská laboratoř pro žáky prvního stupně, kde si můžou vyzkoušet jednoduché chemické pokusy. Lépe tak pochopí teorii, kterou slyší ve školách. Pro starší žáky a středoškolské studenty je v provozu portál v jedenácti světových jazycích. Zábava, poučení a vědecké soutěže v oblasti přírodních věd. Prostě škola hrou! A dítě ztratí ten ustaraný a znuděný výraz při zmínce o přírodních vědách!

Připadá mi to jako skvělý nápad. Je úžasné, že jsou na světě lidi, kteří se snaží věci nadlehčovat a otáčet je tak, aby se staly atraktivnějšími a záživnějšími. A co si budeme povídat. Když jde navíc o děti, je někdy hodně těžké vymyslet něco, co bude fungovat a čím získáme jejich sympatie. Ale při velké dávce fantazie a empatie se dá zvládnout i nemožné! Tak co, vyrazíte s dětmi na smysluplný a poučný výlet?

Na světě existují případy psychologických experimentů, kdy některé dopadly nad očekávání a jiné naopak byly odsouzeny společností, jakožto naprosto nehumánní způsob chování člověka k člověku. Tyto experimenty probíhají různě na širokém spektru lidí.

Některé experimenty byly prováděny u studentů, jiné u mladých lidí, kteří pracovali, či dokonce u vězňů v nejrůznějších věznicích. V takových experimentech jde především o reakce člověka nebo skupiny na jednotlivce nebo na celou skupinu.

Jeden takový experiment probíhal mezi studenty. Jednalo se o experiment, během kterého psycholog chtěl zjistit, jak moc je člověk schopný se přizpůsobit tlaku svého okolí. Pokud například je skupina o dvaceti osobách a mají řešit nějakou otázku, obvykle se čtvrtina lidí přizpůsobí většině, zatímco zbytek si bude pevně stát za svým názorem. Je to způsobeno tím, že se lidé neradi mezi sebou liší, jeden člověk nechce být jiný než zbytek skupiny z důvodu, aby nebyl odstrkován.

Psychologii o vnímání druhých postav nám slouží Halo efekt. Tato metoda nám po aplikaci prokáže, že naše vystupování, ať už fyzické, tak i naše vnější krása a přirozenost, když bude někdo ošklivě a nevkusně oblečen, vystupovat jako znuděný úředník, nevyvolá takovou nadšenost z pozice druhých, jako pokud by byl upraven, oholen, navoněn a měl vstřícný přístup, usmíval se a snažil se vše vyřešit s klidem a úsměvem.

Psychologové také u lidí s radostí a pečlivostí zjišťují, jak moc si jsou lid schopni zapamatovat některé barvy, které jsou v nějakém určitém pořadí. Též tam patří nějaké obrázky nebo jiné předměty. Dá se říct, že zkoumání lidské psychiky se dá dělat ve všech možných aspektech.

Není to jen a pouze tupé odpovídání na otázky, ale též reakce a postřeh našeho těla. Například máme úkol sledovat lidi, kteří si hází míč a mají na sobě bílá trika, ale jsou tam s nimi i tací, kteří nemají na sobě bílá trika, a i tak si hází. Je to zkouška pozornosti pozorovatele, který poté má vyslovit, kolik lidí se zabývá přihrávkami míče a mají na sobě bílá trika.

Z psychologického hlediska na psychickou část lidského těla působí nejrůznější aspekty, kvalita prostředí, v kterém jsme. Pokud bude někdo v metru hrát na nástroj, kdyby byl slavný, moc se cítit nadšeně nebudeme jako tehdy, když si udělá námi slavná a oblíbená postava koncert na náměstí.

V současné době již není pochyb o tom, že globální oteplování je velmi reálnou hrozbou. A je značně nepravděpodobné, že se nám ji podaří zastavit nebo alespoň zpomalit tak, jak jsme to dokázali u ozónové díry. To však neznamená, že bychom se o to neměli alespoň pokusit. A jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je snížení emisí u největších znečišťovatelů. A mezi ně bezesporu patří elektrárenský průmysl.

 

Většina elektráren u nás funguje na principu spalování uhlí. Při tom samozřejmě vznikají zplodiny, které se následně dostávají do atmosféry. Situaci samozřejmě poněkud zlepšilo odsíření a filtrace komínů, avšak tato opatření nejsou zdaleka všemocná, zvláště co se skleníkových plynů týče.

 

 

Není tedy divu, že se vědci snaží hledat nějakou jinou alternativu. Bez elektřiny již totiž jako společnost prakticky nedokážeme existovat, je proto potřeba najít způsob, jak ji získávat s co nejmenším poškozením přírody.

 

Velmi skloňované jsou v tomto ohledu především takzvané obnovitelné zdroje, jako je solární, větrná či vodní energie. Avšak ačkoliv tyto neprodukují prakticky žádné emise, neznamená to, že jsou ekologicky zcela „čisté“. Jde například o zábor půdy, narušení proudění větru či změna rychlosti proudění vodního toku a jeho přehrazení.

 

 

Jako nejlepší řešení se tedy v současnosti ukazuje jaderná energie. Ta je bohužel mnohými zatracována, především kvůli obavě z následků, které by mohla mít případná porucha. Ty nám koneckonců ukázaly případy Černobylu, Fukušimy či Třímílového ostrova.

 

Přesto však není pochyb o tom, že se v současnosti jedná o nejekologičtější způsob výroby elektřiny, i když i on má své problémy, například ukládání odpadu. Ten však může být při zlepšení postupů později opět využit, což se o odpadech vznikajících ve většině jiných odvětví říci nedá.

 

Samozřejmě, my coby obyčejní lidé nemáme příliš vliv na to, z jaké elektrárny k nám bude proud dodáván. Ovšem není dobré zapomínat, že veřejné mínění má rozhodně velkou váhu. A to platí i v tomto případě.