Rubrika: Byt

Trápí vás v malém bytě nedostatek soukromí? Potřebujete rozdělit jeden pokoj na dva a vytvořit tak vlastně dva odlišné kouty? Co vám pomůže? 

Z jednoho pokoje udělejte dva – Co využít jako dělící stěnu a jak si poradit co nejefektivněji? 

V malém bytě je boj o každý kousek místa na denním pořádku, pokud ale potřebujeme v malém bytě žít jako rodina, je třeba vytvořit pro každého dostatek soukromí. A to rozhodně není jen tak. Někdy nelze zasahovat výrazně do stavby bytu a někdy to ani není žádoucí. Změny se ale dají provést i jinak, bez stavebního zásahu, mnohem levněji a levněji a navíc přitom stejně efektivně. Možná, že se ptáte, jak. Jak je to vlastně možné? Možností je ale celá řada. 

Co potřebujete rozdělit? 

Nejčastěji je třeba rozdělit jeden velký pokoj, který se nachází pouze v jednopokojovém bytě, v garsonkách pak je třeba oddělit prostor, kde se nachází kuchyně od prostoru na spaní. Ale třeba se můžete pokusit o rozdělení jednoho dětského pokoje, ve kterém žijí dvě děti různého věku. Samozřejmě, že při samotném rozdělování je potřeba vycházet právě z toho, jaký prostor chceme oddělit. Třeba v případě, že jde jen o to, aby příchozí návštěva neviděla, kde spíme, postačí závěsy, které ukryjí postel na spaní a zbytek pokoje lze pak využít jako obývací pokoj, kam usadíme i návštěvu. Ale můžeme se snažit i o rozdělení jednoho pokoje, přičemž v jedné části má být dospělá osoba a v té druhé dítě. 

Paravány i posuvné stěny 

Nejefektivnější řešení bezpochyby nabídnou krásné, lehké a také levné japonské paravány. Ty se jen postaví a rozdělovací stěna je na světě. Není třeba nic instalovat, není potřeba nic vrtat a koutek máte připravený. Paravány jsou dneska moderně ale i chytře řešené, ale pozor vybírejte dostatečně pevný model. Pokud je konstrukce příliš lehká, může vám paraván při manipulaci padat, což moc praktické není.

Další možností jsou posuvné stěny, zde je už ale potřeba namontovat kolejnici do stropu, po které se pak stěna jednoduše posouvá. Jde o pevnější řešení a pokoj se pak rozdělí mnohem lépe. Jistě zajistí více soukromí. Zapomenout ale nesmíme ani na dělící stěny. Jde vlastně o kus nábytku, který se umístí tam, kde je potřeba vytvořit stěnu. Výhodou je, že tyto dělící stěny v sobě ukrývají ještě i úložný prostor navíc. 

Jak je vidět, i v malých bytech dosáhnete jednoduše svého soukromí.

Jistě i vy si zkrášlujete různými způsoby své obydlí. Docela jistě máte doma nějaké kytičky, záclonky, a drobnosti, kterým svůj byt povyšujete na ještě hezčí a útulnější bydlení. Tak to má být. Doma se máme cítit co nejpohodlněji. A co nejpříjemněji. Proto je také domov domovem a náš byt tomu musí nutně odpovídat. Musí splnit všechny naše požadavky.  

Každý, kdo si bydlení zařizuje a posléze se o něj také stará, ví, že to někdy skutečně není jednoduché. Což o to, běžnou věc umístíte kamkoli, kde je místo, popřípadě vyměníte pozice, ale pokud máte doma třeba kytky, tak víte, že některým se daří tam a těm druhým se daří zase jinde. Takže je třeba najít místečko, kde se bude rostlince opravdu líbit a nebude tam uvadat. Každá potřebuje světlo, popřípadě plné slunce, každá je svým způsobem jiná. A každá je také svým způsobem hezká.  

Člověk se také musí starat o další věci. Mimo zkrášlování bytu musí také dbát, aby to tam nevypadalo jako na bojišti, popřípadě po vpádu Tatarů do Čech. To znamená nakupovat čistící prostředky. A také je samozřejmě používat. Není asi třeba utírat každé zrníčko prachu, které se u nás vyskytne, ale je třeba dle potřeby vysát koberce, zamést, či vytřít podlahu. Dnes již žádný problém s prostředky, které jsou v současné době k dispozici. O podlahu se postará robot, o nádobí myčka a prádlo nám vypere automatická pračka. Jo, to jsou věci, to za mých mladých let tedy vůbec nebývalo.  

Nu, a protože se blíží svět tak zvaných chytrých domácností, bude vše řízeno jednoduchými pokyny z mobilu. Tím zase ubude práce a už nebudeme muset dělat vůbec nic. Jen aby nám nezakrněly žíly, řekla by jistě moje babička. Náš byt je naše vizitka. Nejde o celkový vzhled, ten se nemusí líbit každé návštěvě, ale jde především o čistotu. A tu si udržet doma musíme za každou cenu. 

Dnes už se nikdo nediví tomu, že prostě a jednoduše zmáčkneme nějaké to tlačítko a objeví se světlo. Ještě před sto čtyřiceti lety to patřilo do oblasti fantazie. Tu proměnil ve skutečnost Thomas Alva Edison. Je pravda, že nebyl prvním, kdo vyrobil žárovku, ale měl natolik pragmatické myšlení, že si ji nechal patentovat.

· Tím si zajistil nejen jistou finanční odměnu při jejich další výrobě, ale i pevné místo v učebnicích našich žáků.

Kdo ví, jestli by byl tak úspěšný, kdyby žil v naší době. V současnosti totiž jeho žárovku úspěšně vytlačují ruku v ruce zářivka a výbojka. V některých zemích je toto nahrazování i nařízeno státem. Je totiž zjištěno, že výbojka neškodí životnímu prostředí.

· Jak vlastně pracuje výbojka?

o Pokud bychom nahlédli do učebnice fyziky, asi bychom se dozvěděli, že se většinou jedná o uzavřenou trubici, která je naplněná parami a plyny. Jedním z druhů výbojky je sodíková. Jak je jistě logické, toto světlo využívá ke svému provozu elektrický výboj, který vzniká v prostředí sodíkových výparů.

Výbojky svítí zejména ve venkovních prostorách

Největšího uplatnění našly sodíkové výbojky zejména při venkovním osvětlení.

· Pokud někdy chodíte večer přes park nebo osvícenými ulicemi, zkuste zvednout hlavu.

· Třeba vám právě na cestu svítí tento druh osvětlení.

Své uplatnění našly také při osvětlování různých objektů, které v noci tak dostávají krásnou tvář. Okolí některých budov se jimi osvětluje z důvodu více prozaičtějších – pro zvýšení bezpečnosti. Sodíkové výbojky poznáte celkem snadno podle monochromatického (jednobarevného) žlutého světla. Jejich použití je mírně omezené. Avšak tam, kde se uplatní, nabízejí své výhody.

a) Nejúčinnější světelný zdroj.
b) Velmi dlouhá životnost.
c) Dokáží proniknout i hustou mlhou.

Své využití nacházejí sodíkové výbojky i v osvětlení různých sportovišť.