S přibývajícím věkem se mění priority

Mladý člověk bez závazků vnímá jako svůj domov místo, tam kde se narodil a vyrůstal, většinou to je tam, kde bydlí jeho rodiče, sourozenci, bližší rodina. Je to pochopitelné, protože tento člověk nemá zkušenosti s vlastním bydlením a ještě se nepostavil na vlastní nohy.
Člověk žijící nějakou dobu ve vztahu má tendenci se osamostatňovat a budovat si vlastní zázemí, pohodlí a především soukromí. Jeden z nejčastějších důvodů myšlení na vlastní domov je založení vlastní rodiny, kterou je potřeba zabezpečit a občas si udělat něco i podle svého, co nám doma u rodičů nevyhovovalo nebo chybělo.

Jak se ale postavit na vlastní nohy?

Většina mladých lidí, kteří se chtějí osamostatnit a zkusit si žít „na vlastní triko“ začíná hledat spolubydlením, které je nejdostupnější, co se týče financí, ale o soukromí se tady moc mluvit nedá. Další možností je pronajmout si vlastní byt, pro začátek postačí něco malého a skromného. Je ale hodně lidí, co si neumějí představit bydlet sami a proto volí předešlou variantu.

Některá města podporují mladé lidi a nabízejí i tzv. „startovací byty“, kde se platí symbolické nájemné za splnění určitých požadavků (věk, výše platu, bezdlužnost vůči městu, atd.). Pokud se na vás usměje štěstí a jste mezi hrstkou šťastlivců, na které se tento druh bydlení dostane, tak vám je přidělen na určitou dobu městský byt. Většinou se ale stává, že takto mladí lidé nemají dosud žádnou finanční/ekonomickou disciplínu a po dobu takto přiděleného bydlení za symbolickou cenu nejsou schopni si našetřit na potřebnou jistinu při žádosti o hypoteční úvěr, který potřebují, když jim tento druh bydlení skončí a oni se ocitnou „na ulici“ a musejí začínat opět od nuly. 
Ty šťastnější z nás dostanou k 18. narozeninám byt či nějaké bydlení zdědí po prarodičích a nemusejí nic řešit.
 V neposlední řadě tu je i skupina lidí, co „vlastní domov“ nikdy nezažije a to je v případě pokud si zvolí bydlet s rodiči či s někým jiným z rodiny, ať už to je ze strachu nebo z nemožnosti se osamostatnit anebo z nějakého jiného důvodu, např. zdravotního.