V dnešní době už se i nám dávno otevřely hranice a my tak můžeme cestovat, kam si jenom zamaneme. Samozřejmě pomineme-li fakt, že nám (doufejme že jenom dočasně) tytéž hranice zase do jisté míry přivřela koronavirová pandemie. Kdykoliv si tak usmyslíme, že vyrazíme na cesty, máme věru nepřeberně možností, pro něž se můžeme rozhodnout.
Někdo tedy cestuje tam, jiný onam, někdo putuje světem po zemi, někdo lodí a někdo se mění ve vzduchoplavce. Každému, co jeho jest.
A zatímco jsou destinace, do kterých míří našinci běžně, pravidelně a v hojném počtu, jsou i místa, jež jsou stranou našeho zájmu. A to nejednou naprosto neprávem.
Mezi cesty, kterým se u nás vesměs zase až tak neholduje, patří i cesty na východ. Čímž pochopitelně nemám na mysli Slovensko, Vídeň nebo balkánské či asijské země, ale výhradně státy bývalého Sovětského svazu. A mezi těmito především Rusko. Snad je to zapříčiněno tím, že jde o jistou ‚odvetu‘ za okupaci z osmašedesátého roku, snad je za tím představa, že pro nás z této země nikdy nic dobrého nevzešlo, snad s výjimkou pozapomenutého osvobození ve druhé světové válce, snad nás odrazuje povědomí o tom, jak nám tato země byla minulým režimem vnucována na každém kroku jako vzor, jenž, jak všichni se zkušenostmi vědí, rozhodně žádným vzorem nebyl, snad je za tím i politika, jež u nás tuto zemi nejednou očerňuje, kdo ví.
Ale skutečností je, že ten, kdo se dnes do této země vypraví, uvidí už docela jinou zemi, než jakou byl náš tehdejší ‚velký bratr‘. Že je toho zde hodně k vidění a hodně k zažití.
A kdo se tam chce vypravit pohodlně a výhodně, sází na letenky do Moskvy, jež může ten, kdo umí hledat ve správný čas na správném místě, pořídit i za velice výhodné ceny.
A proč tam tedy nezamířit, že? Když můžeme mít za málo peněz zážitky, jaké u nás jen tak někdo nemá. Protože třeba Chorvatsko zná dnes kdekdo, ale kdo viděl na vlastní oči Rusko, že?
